Po kanálcích potopa, aneb o korunkách

19.06.2013 | MDDr. Adam Šíma

Po úspěšném ošetření kořenových kanálků vždy setřu pot z čela, poděkuju patronce zubařů svaté Apoleně a vydechnu si. Pacient po dvou hodinách zavře ústa, těší se domů a nezaregistruje připomenutí důležité informace, kterou dostal už před začátkem ošetření – na zub musí přijít korunka, případně overaly.

Endodonticky ošetřené zuby, tedy zuby s vyčištěnými a zaplněnými kanálky, jsou jako každá mrtvá lidská tkáň křehké. Se zuby je to jako s kostmi. Živá kost je sice tvrdá, ale přesto pružná, kdežto kosterní pozůstatek staršího data navzdory jeho tvrdosti silným úderem velmi snadno zlomíte na deset úlomků. Jste-li šťastným majitelem domu postaveného na zapomenutém židovském hřbitově a při hloubení jámy na bazén jste nějakou tu kostičku bagrem vykopli na světlo boží, dáte mi jistě za pravdu. Představíme-li si situaci, kdy malý oslabený nevitální zub zatěžujeme mnohosetkrát denně žvýkací silou asi dvou set kilogramů, jak dlouho může vydržet?  Naším cílem tak je křehký mrtvý zub co nejvíce chránit před rozlomením. K tomu slouží korunky nebo částečné korunky zvané onlaye či overlaye, jejichž hlavní výhodou je kompaktní struktura obepínající zub jako obruč a rozkládající žvýkací tlak na svou vlastní strukturu. Tím dochází k redukci nepříznivého zatížení zbývajících vlastních zubních tkání. Ze stejného důvodu, tedy snížení rizika zlomeniny zubu, můžeme nasadit korunky i na zuby živé, které jsou z velké části zničeny kazem.

V dnešní době využíváme prakticky jen čtyři druhy korunek. Nejjednodušší variantou jsou korunky pryskyřičné, které jsou ale měkké, snadno se prokoušou, po čase změní barvu a zmatní. Pryskyřičné korunky používáme především jako provizorní řešení, protože tmavě žlutá hrbolatá korunka s dírou není nic, co by zubař rád v ústech dlouho viděl. Klasickým „pojišťovenským minimem“ jsou korunky vyrobené celé z kovu a vypadající jako vysoce leštěný amalgám. O stupeň výše, co se týče kvality a estetiky, jsou korunky metalokeramické. Jejich vnitřek je tvořen kovem a vnější část je z estetické keramiky. Metalokeramiku kvůli omezené estetice dané průchodem světla používáme především na zadní zuby.

Po kanálcích potopa, aneb o korunkáchObr. 1 Dvě barevné verze celokeramické korunky. Pro kterou se klient rozhodne?

Nejvyšším a dnes nejlepším typem jsou korunky celokeramické, které jsou (jak už bystří jedinci tuší) celé tvořeny z keramiky. Existuje mnoho různých druhů keramik a postupů výroby náhrady a je na zubním lékaři, aby z nepřeberné nabídky množných konstrukčních detailů vybral spolu s laborantem správný přístup. Celokeramiku dnes můžeme použít jak na přední, tak na zadní zuby. Díky vysoké estetice s optickým efektem velmi podobným přírodnímu zubu se tak i nejméně sebevědomé dámy mohou od ucha k ucha zubit zavěšené do Brada Pitta na červeném koberci festivalu v Cannes bez toho, aby celý svět obletěla fotka nevzhledné korunky na horní jedničce a nadpisem „Hrůza, Brad nemá na zubaře!“.

Až budete tedy po světě pár měsíců běhat s ošetřenými kořenovými kanálky, vzpomeňte si při každém soustu, že kamínek v rýži může být vašemu zatím napůl ošetřenému zubu osudný, a „na korunku“ se objednejte. Ono dlabat z kosti rozpadlé mrtvé zuby, to není pro nikoho nic příjemného.

Po kanálcích potopa, aneb o korunkáchObr. 2 Nafixovaná celokeramická korunka na pravé dolní šestce

Další články z blogu:

Objednejte se k nám
+420 604 442 442
+420 273 130 160