Jak dlouho to vydrží?

05.08.2015 | MDDr. Adam Šíma

Po návrhu takřka jakéhokoliv ošetření položí pacient otázku „jak dlouho to vydrží?“. To je ta lepší varianta. Existuje i řada lidí, kteří otázku formulují řekněme spotřebitelsky, tedy „jaká je na to záruka?“.

Po návrhu takřka jakéhokoliv ošetření položí pacient otázku „jak dlouho to vydrží?“. To je ta lepší varianta. Existuje i řada lidí, kteří otázku formulují řekněme spotřebitelsky, tedy „jaká je na to záruka?“.

Jistě se shodneme, že co se funkce lidského těla týče, jsou tím nejlepším přírodou stvořené originály. Vlastní srdce je lepší než umělá pumpa, ledvina je lepší než dialýza a noze dáme vždy přednost před sebelepší biomechanickou protézou. O zubech platí totéž. Nikdy nebude nic odolnější než vlastní zub. Titanový implantát nikdy nebude mít tak dobrou obranyschopnost jako přírodou vyrobený zub a celokeramická protetická korunka jen horko těžko dosáhne odolnosti a estetiky korunky toho, co nám v dětství samo vyroste z kosti. Když tedy v pětatřiceti letech selže dolní šestka, většinou z důvodu kazu a jeho dalších komplikací, nelze realisticky očekávat, že protetická korunka, implantát nebo jakákoliv jiná umělá náhrada vydrží do konce života. Pokud tedy pacient nehodlá po vzoru některých hollywoodských hvězd skonat předčasně.

Ve Spojených státech amerických, zemi, kde se s lékaři soudí každý druhý a kde celokeramická korunka nestojí 10 tisíc korun, ale 3 tisíce dolarů, se za úspěch považuje, pokud korunka v ústech vydrží 7 let. Chtělo by se říct, že zaplatí-li člověk tisíce dolarů za 1 x 1 centimetr velký kousek keramiky, koupí si kromě samotného laboratorního výrobku a práce zubaře, sestry a laboranta i doživotní trvanlivost a investovat do stejného zubu po sedmi letech další 3 tisíce USD nebude moc populární. Je ale třeba uvědomit si několik věcí.

V ústech je absolutní vlhkost, stovky druhů bakterií, rozkladné proteiny, stálá tropická teplota 37 stupňů Celsia a navíc zuby tisíckrát denně zatěžujeme žvýkací silou i přes 250 kilogramů. Tomu říkám nehostinné prostředí. A právě sem zubaři umisťují kovy, plasty a keramiku. O to vše se pacient musí starat stejně jako se stará o své auto. Analogie s osobními vozy je vlastně docela přiléhavá. Koupíte-li si auto za milion, investujete do pojištění, pohonných hmot a údržby a stejně ho nemáte navždy.

Dále musíme říct, že každý řemeslník, kterým zubař do značné míry je, nerad předělává svou práci. Natožpak ješitní chlapi, kteří jsou navíc z evoluční podstaty navíc i líní. Společným zájmem pacienta i lékaře tedy je, aby ošetření fungovala co nejdéle. Lékař chce, aby jeho pacienti chodili po městě a s úctou říkali „tuhle korunku mi dělal doktor Šíma z Karlína před deseti lety a nemám s ní problémy“. Rozhodně netouží slýchat opovržlivé poznámky jako „tuhle korunku mi dělal doktor Šíma z Karlína před půl rokem, je vysoká, ošklivá, bolí kolem ní dáseň, už několikrát spadla a mám s ní pořád nějaké problémy“.  Takové zlostné frky dobré pověsti praxe a klidnému spánku všech zúčastněných nepřispívají.

Zákony sice určují záruční dobu na protetické výrobky, ale musíme rozlišovat mezi selháním materiálu (např. prasknutí protézy) a selháním biologickým (třeba prasklý kořen na zubu s půl roku starou onlayí) nebo chybou lékaře, lajdáctvím pacienta či prostou smůlou, které právníci vzletně říkají vyšší moc.

Ptejte se na životnost svých ošetření. Starejte se o ně. A věřte, že se zubní lékaři snaží, aby dostávali bonboniéry a flašky. Od naštvaného pacienta dostanou leda tak vynadáno.

Další články z blogu:

Objednejte se k nám
+420 604 442 442
+420 273 130 160