Balada o parodontitidě

19.03.2013 | MUDr. Jan Stuchlík

Balada, jak nám jest z hodin literatury známo, je literární útvar s pochmurným dějem a tragickým koncem. Takže hurá do toho.

Už i v našich krajinách se mezi lidmi rozšířila zvěst, že velmi častým problémem postihujícím chrup není pouze zubní kaz a jeho následky, ale také parodontitida, lidově a ne zcela správně nazývaná též paradentóza. Jistě všichni známe reklamy na zubní pasty a ústní vody, kde lidé explicitně plivou zakrvácené stoličky do umývadla a v pozadí nadšený ženský hlas líbivě vnucuje zázračný prostředek ústní hygieny, který populaci zaručeně uchrání všech stomatologických neduhů. Právě takovým reklamám můžeme zřejmě děkovat za všeobecnou známost parodontitidy, neboť musíme trochu sebekriticky poznamenat, že řada zubních lékařů léčí jen zuby a nikoliv též jejich okolí.

Stejně jako je hitem svádět rodinnou obezitu na genetiku a ne životní styl, má řada lidí sklony svádět zubní kazy a parodontitidu na genovou zátěž zděděnou po předcích. Pravda je ovšem jinde. Věnujte prosím pozornost slovu „pravda“, tedy něčemu, co je zkrátka fakt. Parodontitida je totiž spolu s kazem infekční onemocnění jako třeba angína, ovšem s tím rozdílem, že oběma jmenovaným zubním potížím může každý z nás efektivně předcházet. V genech máme do jisté míry zapsanou modulaci zánětlivé reakce, ale samotná parodontitida dědičná není, podobně jako nedědíme třeba onu angínu.

Jako parodontitidu zjednodušeně řečeno označujeme bakteriemi způsobený zánět dásní, který se rozšířil i na kost v okolí zubu. V důsledku činnosti bakterií dochází k destrukci kosti a zub tak ztrácí oporu, začíná se viklat a obnažují se krčky. Dásně jsou oteklé, fialové, krvácejí, mnohdy také hnisají a může být přítomný zápach z úst (balada s hororovými prvky). Přestože je parodontitida ve svých důsledcích poměrně nepříjemný stav, řadě lidí nikterak zásadně nevadí. Někteří nemocní se dokonce chlubí, jak dovedou svými zuby krásně viklat a tuto téměř cirkusovou schopnost považují za přednost, která je v případě ztráty zaměstnání může efektivně živit.

Navzdory nehezkému klinickému obrazu parodontitida nebolí a je tak tichým zabijákem chrupu. Toto onemocnění má řadu forem lišících se rychlostí postupu, druhy příčinných bakterií nebo typem destrukce kosti. Jednotlivé formy parodontitidy postihují různé věkové skupiny pacientů, od dětí po seniory. Nejčastější formou je pak takzvaná chronická parodontitida postihující lidi středního a vyššího věku.

Diagnózu stanovujeme na základě vyšetření u zubního lékaře, a to jak vyšetřením samotného chrupu a dásní, tak s pomocí rentgenového snímku.

Následky parodontitidy nedovedeme vyléčit. S výjimkou specifických situací neexistuje způsob, kterým bychom dovedli doplnit zánětem rozpuštěnou kost. Cílem terapie tak je zastavit postup onemocnění. Součástí léčby je profesionální dentální hygiena zahrnující odstranění zubního kamene nad dásní, ale též pod dásní z povrchu kořene, neboť zubní kámen není nic jiného, než zvápenatělý mikrobiální povlak, který je zásobárnou patogenů. Součástí profesionální dentální hygieny by mělo být též pískování, jímž zuby zbavíme měkkého plaku a pigmentací, a instruktáž vhodné metody čištění zubů. Lékař v několika následných kontrolách sleduje, jak se dásně hojí, zda dochází ke zklidnění krvácení a opakujete s pacienty trénink hygieny. Je třeba zdůraznit, že léčba parodontitidy přísluší do rukou lékaře případně spolupracujícího s dentální hygienistkou. Popsaný postup léčby totiž zdaleka není univerzální a v některých případech lékař například ordinuje antibiotika nebo volí drobný operační zákrok. Bez perfektního provádění domácí hygieny je ale veškeré zubařovo konání marné a pacient skončí se snímacími protézami, nebo chcete-li klapačkami, čemuž nutně předchází texaský masakr motorovými kleštěmi (tragický konec balady).

Buďme k sobě při čištění zubů poctiví a stejnou poctivost vyžadujte i od lékaře při preventivních prohlídkách. Kromě aspoň občas zhotovených rentgenových snímků by měl zubař vyjma samotných zubů zkontrolovat i dásně a úroveň pacientovy dentální hygieny. Nemělo by se tak stát, že po pravidelných návštěvách lékaře v padesáti letech „zjistíte“, že máte pokročilou parodontitidu. Vždy je lepší onemocnění předcházet, než ho léčit. A když už léčit, tak co nejdřív. Trpíte-li krvácením z dásní, viklavostí zubů nebo tvorbou zubního kamene, navštivte zubaře a nestyďte se ptát!

Další články z blogu:

Objednejte se k nám
+420 604 442 442
+420 273 130 160